Klasický velký dýmák a ochranný klobouk či kuklu používám poslední dobou (řádově roky) minimálně. Využití mají při větších operacích se včelami, například ometání plástů, nebo tvorba oddělků. Naučil jsem se „komunikovat“ se včelami bez dýmu. Ale občas přece jen trošičku dýmu třeba je. Proto přišla na scénu včelařská dýmka.
Včelařská dýmka je známá v alpských zemích, kde se také často používá klasický doutník místo dýmky. Obojí má usměrnit včely dál od obličeje včelaře.
Konstrukčně je dýmka z hliníku, má dvojitý plášť, silikonovou hadičku na trubce k náústku – proti jeho přehřívání. Jako náplň používám dřevokazné houby, rostoucí na starých poškozených stromech, a sbírám je při zimních toulkách lesem. Tyto sušené houby hoří pomalu a vytvářejí jemný delikátní dým.
Při používání dýmky jsou obě ruce volné a obličej je chráněn „dýmovou clonou“, včely lze také „popohnat“ na plástu fouknutím z dýmky. Další použití, které osobně často využívám, je při pozorování činnosti včel na česně, kdy případné zvědavé včelky odrazuje dýmová clona od zkoumání mého obličeje 🙂 Dá se taky říct, že v současnosti řeším většinu kontrol včelstev pozorováním česna a dle výsledku případně pokračuji dál, anebo taky ne.
Za sebe mohu říct, že včelařská dýmka je skvělý pomocník při práci se včelama. Jeden háček zde samozřejmě je – nesmíte mít hodně agresivní včely 🙂
