Vážení spoluobčané, uvědomuji si, že každého z nás formoval život jinak a ne každého oslovuje to, co mne. Někdo čte jen sportovní rubriky, někdo má rád jenom křížovky a v zásadě na tom není nic špatného. Lidský mozek je nesmírně tvárný a vyvíjí se u každého různě, v závislosti na životních zkušenostech. Ale je také pravda, že v hlavě máme všichni mentální modely, kterým silně věříme, i když neodpovídají realitě. Naši subjektivní představivost často zaměňujeme za objektivní skutečnost. Všichni rádi věříme tomu, že problém spočívá v druhých lidech. Dává nám to pocit, že jednáme správně, a že my sami nemusíme nic měnit, jak trefně poznamenal John Whitmore. Až příliš rádi hledáme důvody svých potíží ve vnějším světě a prostřednictvím projekce přesouváme zodpovědnost za ně na druhé, ač ony důvody ve skutečnosti leží v našem nitru. Vše nepříjemné přenášíme na druhé, kteří o tom nevědí a sotva se mohou vědomě bránit. Jakmile se vymaníme z chaosu projekcí, uvidíme sami sebe takové, jací jsme a svět takový, jaký je – a ne jako zrcadlo našich (ne)žádoucích vlastností a charakterových rysů. Svět najednou zkrásní.

Na základě výše uvedeného si troufám poznamenat, že nezáleží ani tak na tom, co dále budu tvrdit, ale jaký pocit to ve vás zanechá. Život se nemá prožívat podle zdravého rozumu a logiky. Ve skutečnosti bychom se měli řídit pocity a co nejvíce využívat bdělou pozornost. Jak potvrdily už i poslední poznatky předních kvantových fyziků, tak atomy, tedy elementární částice, samy o sobě nejsou reálné, ale uvádějí spíše svět potenciálních možností, než svět věcí a faktů. Když atomy a molekuly zmizí, zbude tvůrce těchto „potenciálních možností“, a tím je naše vědomí. Abych byl konkrétnější, ukázkový případ je současná politická situace a její projekce do každodenního života obyčejného člověka. Netrpíme jen proto, že „politici jsou hlupáci“, nebo proto, že „systém je zkorumpovaný“, nebo proto, že se každý z nás může oprávněně označit za oběť toho či onoho. V životě na každého z nás čeká nemalý díl utrpení, protože jsme zkrátka lidé a o této tvrdé zkušenosti se přesvědčí každý z nás dříve, či později.

My včelaři se o politice spolu vůbec nebavíme. Není to pro nás „téma“, protože si uvědomujeme, že skupinový pesimismus je nakažlivý. Přesto je cítit, že pachuť rozdělení společnosti na dva tábory ulpívá na každém z nás. Mně je čím dál tím více bytostně vzdálenější vymezovat se radikálně k druhému táboru. Je to proto, že jsou mi vlastní některé duchovní principy. A ty učí, že chceme-li změnit realitu, můžeme ji také přijmout a poté se pokusit aktivně ji přetvořit, kupříkladu politickou prací – nebo ji proměnit tím, že se změníme my sami, místo abychom požadovali nebo vynucovali si změny v okolním světě. Marcus Aurelius kdysi řekl: „Tak se mnozí stávají tvůrci právě té skutečnosti, jíž se snaží vyhnout“. Naši vlastní skutečnost si vytváříme skrze naše myšlení.Nemusíme měnit své názory, stačí, když změníme svůj postoj. Myslím si, že přesně to měl na mysli Ježíš, když kázal: „Milujte své nepřátele“. Provést nenásilnou změnu postoje. Jednou z nejužitečnějších z životních dovedností je umění dělat z nepřátel přátele.Včelaři se snaží dosáhnout harmonie jak v přírodě, tak ve společnosti. Někteří z nich instinktivně cítí, že dělit lidi na „my“ a „oni“ není správné. Přesto si uvědomují, že přesvědčit někoho z druhého tábora pomocí logických argumentů je zhola nemožné. Analogická situace vzniká někdy v partnerských vztazích po období zamilovanosti, kterou mladí manželé buď vyřeší, nebo je čeká utrpení. Vzniká tak vpravdě hamletovská otázka volby mezi tím prosadit svou pravdu nebo dát přednost lásce. Když dají přednost lásce, po nějaké době si oba uvědomí, že nikdo z nich pravdu neměl. Pravda vznikla, až oba ustoupili ze svých pozic a objali se. Je to jakoby oba naráz otevřeli dveře svých místností a stanuli před sebou na chodbě života. Co jde poměrně jednoduše v manželství, není už tak jednoduché v politice. Je to proto, že si politici ze své „pravdy“ udělali velmi lukrativní živnost. Co je vlastně pravda nejpřitažlivější pro všechny? Je to pravda s esencí lži. Nejpřitažlivější pro široké masy jsou politici, kteří vycítí, jaká jsou podvědomá přání lidí, která nechtě-jí, nebo nemohou veřejně ventilovat. Pracují s touto esencí jako starodávní alchymisté, protože ví, že lidé touží podvědomě po tom, být klamáni. Ale jen trochu. Ale je také možné, že tato esence tvoří zárodek nové pravdy, o které jsem mluvil výše. Pravdy, která se pro-jeví po změně vnějších podmínek. A svět se, jak víme, mění pořád.SPOLEČENSKÁ RUBRIKA 13.Ať chceme nebo nechceme.

Také já osobně jsem se snažil poctivě nějakou dobu řídit Havlovým citátem o pravdě, lásce, lži a nenávisti, ale zjistil jsem, že mi to nefunguje. Po chvíli přemýšlení jsem ho pozměnil následovně: “Láska musí zvítězit nad pravdou, aby mohla vzniknout nová, dokonalejší pravda, která nakonec zvítězí nad lží a nenávistí“. Po této malé úpravě jsem po nějaké době došel k závěru, že můj život je velmi spokojený. S překvapením jsem zjistil, že většina stejně smýšlejících kolegů včelařů se dožívá mnohem vyššího věku, než zbytek populace.

Jsem velice potěšen, že naše zastupitelstvo obce dobře chápe význam spolků pro zdravý chod naší obce. Ať už jsou to včelaři, hasiči, zahrádkáři, chovatelé nebo populární spolek Lavina. Spolková činnost má velký význam pro zdravý chod života v obci a svobodný duch spolkaření, který se přenáší napříč občanskou společností je jedním ze základů, který formuje její budoucí prosperitu. Z dlouhodobého hlediska podpora spolků by měla být hlavní z priorit obecní politiky. Politiky, která není založena na kritice minulého, ale na budoucnosti.

Málokdo ví, že historie spolkové-ho včelaření na Těšínsku začala už v roce 1872 v rámci Tovaryšstva rolnického v sekci zahradkářsko–včelařské. Včelařská organizace sdružující obce Těrlicko, Hradiště a Stanislavice byla založena r. 1936. Jejími dlouholetými předsedy byli v následujících letech Josef Szczerba (1936-1966), Josef Farník (1967-1975), Karel Suchánek (1976-1990), Rudolf Biedrava (1990-2005) a Eduard Galuszka (2005-2020). Poslední tři jmenovaní se nejvíce zasadili o současnou podobu našeho spolku. Za vybudování potřebného technického zázemí včetně klubovny vděčíme generaci budovatelů v čele s posledně jmenovaným přítelem Eduardem Galuszkou. Jeho celoživotní altruistické úsilí a dílo už se asi nikomu nepodaří překonat. Vlivem klimatických a globálních změn je práce včelaře stále náročnější. Přicházejí čím dál častěji léta, kdy hospodaříme prakticky se ztrátou, pokud chceme započítávat do nákladů i náš čas, který včelám musíme věnovat. My včelaři doufáme, že kurz podpory naší činnosti zůstane zachován i v následujících letech. Pomalu se mění i přístup v našem okolí, například Nadace OKD nám výraznou měrou také přispěla na naši činnost a obnova životního prostředí je pro tuto společnost velmi důležitá. Musíme jen doufat, že nastavený kurz zůstane zachován i do příštích let. Je pro nás významné, aby vznikl v celé naší obci konsenzus, že to, co děláme, je důležité pro všechny. Přes 80 % rostlin a stromů v přírodě se rozmnožuje převážně díky opylovací činnosti včel. Jediné včelstvo dokáže opylit cca 250 mil. květů. Všichni si umíme představit tu katastrofu, kdyby tomu tak najednou nebylo. Proto prosíme o vaši podporu, abychom mohli udržet křehkou rovnováhu v naší krajině i pro další generace. Nejsme vlastníky této planety, jsme její součástí. Vše je ve vztahu ke mně a já ve vztahu ke všemu.

Doufám, že pocit z tohoto příspěvku, o kterém jsem mluvil v úvodu, a mou snahou bylo, aby vyzněl tak, že naši včelaři si zaslouží podporu osudu, ve vás zůstane dlouho po jeho přečtení. Za to vám velice děkuji a loučím se s vámi opětovně s naším mottem na rtech:„Slezská země, půdo svatá, země nejkrásnější všech!

Petr Klimša, Předseda ZO ČSV Těrlicko