Během uplynulého víkendu (10. října) jsem jako každoročně připravoval své včelstva na zimní období. U Eurodadantu tedy odstraním spodní polonástavek, sloužící v plné sezóně jako nárazový při vydatné snůšce či mohutném rozvoji včelstva. Polonástavek se zásobami, který byl nad plodištěm pak přemístím pod něj. Tuto operaci je potřeba provádět přesně před obdobím citelného podzimního ochlazení. Jinak hrozí loupež, protože jsou zásoby blízko česna. V dalších týdnech si pak včelstva dle potřeby přemisťují zásoby do vysokých rámků v plodišti. Rámky z původního „nárazového“ polonástavku pak očistím a ukládám do zasíťovaných nástavkových komínů. Při čištění jsem objevil malého predátora štírka domácího.
Co se o štírkovi ví?
V České republice je přibližně 38 druhů štírků, ve světě pak kolem 3 300. Štírek domácí (Chelifer cancroides) je druh štírka z čeledi štírkovití. Jde o malého pavoukovce, který žije 1 – 3 roky v závislosti na prostředí. Tento členovec vzhledem připomíná štíra, ale na rozdíl od něj je mnohonásobně menší (měří přibližně 2,5 – 4,5 mm) a pro člověka není nebezpečný.
Co a jak štírci loví
Štírci jsou dravci živící se především roztoči, pisivkami či malými larvami hmyzu. Pro člověka jsou tedy užiteční. Likvidují různé druhy roztočů včetně kleštíka včelího. Klepítka (pedipalpy) štírka jsou nástrojem k lovu kořisti. Svoji oběť paralyzuje pomocí jedové žlázy na klepítkách. Jejich jed je však pro člověka zcela neškodný, štírek není schopen ani proniknout přes lidskou kůži.
Výzkumu prospěšnosti štírka pro včelstva se věnuje německý promovaný biolog a zájmový včelař Torben Schiffer. Má také kanál na YouTube se svými videi.
Štírek domácí je dle Schiffera dobrým indikátorem zdravého včelího superorganismu a správného ošetřování včelstev. Štírek nedokáže přežít většinu „procedur“ používaných včelaři. Nedokáže rovněž existovat v moderním úlu, zbaveným všech skulin, tedy míst, kde by mohl přežít. Přesto i za těchto nepříznivých podmínek jsou štírci v úlech včelaři vídáváni. Při pokusech se zjistilo, že štírek dokáže ulovit a zabít několik jedinců varroa denně. Schiffer popisuje pravděpodobný scénář. Dle pokusů roste populace kleštíka v úlu tempem 2 – 5 % denně. To znamená, že pokud je v úlu 1000 roztočů, může každý den růst jejich populace o 50 kusů. Když připustíme, že štírek uloví dva roztoče denně (protože bude svůj apetit uspokojovat také jinými zdroji), pak populace 25 štírků bude schopna zastavit přírůstek kleštíka a udržet jej na nízké úrovni. Schiffer zdůrazňuje, že tento model je čistě teoretický. Připomíná také, že v období množení se samice štírka zdržuje v hnízdě a neloví. V reálu by tedy populace štírka musela být větší. To nic nemění na faktu, že odpovídající populace štírka dovede kleštíku včelímu citelně zkomplikovat život.
Schiffer má za to, že bychom při výrobě úlů měli vytvářet takové podmínky, které jsou podobné přírodním dutinám a snažit se o mikroklima příhodné pro mikroorganismy, jenž po dlouhé věky doprovázely včelu medonosnou. Podobně jak profesor Thomas Seeley, Torben Schiffer propaguje evoluční přístup k zdraví včel. Štírek domácí by se měl stát naším spojencem při boji s roztočem Varroa a přinutit nás ke změně metody jeho likvidace z chemické na biologickou říká Schiffer, ale upozorňuje také, že pouhá přítomnost štírka v úlu nevyřeší problém s varroa. Jinak by se včelstva, u nichž se štírek vyskytoval již před érou chemizace úlů dokázaly ubránit. Štírek ale může podstatnou měrou pomoci omezit stavy kleštíka včelího, hlavně u včelstev, které již mají osvojeny mechanismy omezení množení kleštíka. Předpokladem je jeho dostatečná populace. Opakuje také, že i když se štírek nepřičiní k zmenšení problémů s varroázou, bude jeho přítomnost v úlu indikátorem zdravého úlového prostředí.
Štírek je jistě vítaný host a pomocník ve včelím úlu. Včely s ním žijí v symbióze a nevyhánějí ho ze svého domova. To jsem se mohl osobně přesvědčit, když jsem nalezeného štírka odnesl zpět na letáček úlu. Štírek je velice prospěšný tvor. K jeho usmrcení stačí jeden zapálený proužek Varidolu…
