Zvyk je železná košile, známé přísloví, které u včelařů platí více než často. Když pronikáme do tajemství včelaření většinou se učíme u erudovaného praktika a okoukané stereotypy se nás pak drží hodně dlouho. Již je to 25 let od chvíle, kdy jsem byl svým strýcem Stanislavem Glombkem zasvěcován do tajů včelařství. Po jarním včelím snažení přišla chvíle, kdy jsme se jali vytáčet med. Strýc připevnil k dvouprostorovému Budečáku takovou bedýnku o do ní jsme ometali včely z medných plástů. Ve včelíně bylo okamžitě velmi živo. Včely byly všude. V bedně, v oknech, na zemi. Do ruky jsem dostal kleště na rámky, kterými jsem vytahoval medné plásty z Budečáků. Jakmile jsem strčil kleště do úlu, už jsem to od včelek schytal několikrát 🙂 Byl to opravdu zážitek.
No a setřásání včel do různých bedýnek při medobraní mi pak vydrželo hodně dlouho. Až letos jsem si řekl, Františku už by to chtělo inovaci ne? Zakoupil jsem včelí výkluzy a osadil je do zhotovených meziden. Den před medobraním jsem vložil výkluzy pod medníkové nástavky a v den medobraní jsem pak zvědavě nadzvedával víka úlů. A světe div se, medníky byly prázdné, trajdalo tam pouze několik trubců. jaká to úleva a pomoc při vybírání medných plástů! Není nad to zahodit tu železnou košili 🙂
Ať se vám plní medníky! František.
